Psychotesty řidičů v Praze a MB

ROZHOVOR www.autobible.cz 29 DIAGNÓZA STÁŘÍ

DOPRAVNÍ PSYCHOLOG MICHAL WALTER

» Dá se říci, v jakém věku nastává ten zlom, kdy začneme ztrácet své řidičské schopnosti?
Do určitého věku se řidičsky rozvíjíme, někteří z nás se takzvaně vyjezdí a řídí docela dobře, i když to po autoškole nebylo kdovíjak slavné. Ale pokles schopností v pokročilejším věku se prakticky nedá zastavit. Je jen otázkou, kdy nastane. Jestli v osmdesáti, nebo třeba už v pětašedesáti letech.
Je to individuální, ale skutečně může jít o markantní změnu. Pokud chcete slyšet obvyklý věk, tak nejčastěji mezi sedmdesáti a pětasedmdesáti lety. A samozřejmě že to může být nebezpečné – pro řidiče, posádku, ale i všechny ostatní.
» Poznáme na sobě, že jsme pro své okolí nebezpeční?
Obávám se, že ne. K úbytku schopností dochází každodenně o milimetr, mohu-li to takhle říci, z toho nemáme šanci poznat, že se něco děje. A většina z nás ani nemá takovou sebereflexi, aby si řekla, že je na čase řidičák odevzdat. Protože sociální okolnosti vyžadují, abychom byli mobilní – dojet na nákup, odvézt manželku k lékaři. Dneska auto patří ke každodennímu stylu života a je poměrně náročné, když o něj ze dne na den přijdeme.
» Je to tedy na našem okolí, aby k nám bylo upřímné?
Tohle by si měla vzít na starost nejbližší rodina, která si musí všímat i zdánlivě drobných chyb, které však ve svém důsledku mohou mít fatální následky.
» Můžeme nějak ve stáří zlepšit své řidičské schopnosti, třeba tím, že budeme jezdit pravidelně, nebo když si usnadníme situaci koupí menšího, na ovládání jednoduššího auta?
Je sice pravda, že když vyjedeme jen občas a navíc po vyježděné trase, tak tím naše dovednosti nerostou. Na druhou stranu žijeme v bláhové iluzi, že své auto můžeme řídit až do konce svých dní. Jenže se stoupajícím věkem dožití není vyloučeno, že jednou budeme NEBEZPEČNÍ DRUHÝM I SAMI SOBĚ.

O tom, jak těžké je být sám k sobě v tomto směru upřímný, si povídáme s dopravním psychologem Michalem Walterem.

Omezení řidičských schopností obvykle nastává mezi 70. a 75. rokem života. Přichází nenápadně. nemyslím, že nás pravidelná jízda může před úbytkem schopností ochránit. Co by ale pomoci mohlo, je pořízení auta s automatickou převodovkou. Seniorovi odpadne starost s řazením a může se více soustředit na jiné věci.
» A když už ani to nepomůže?
Skončit s řízením bývá těžké, hlavně pro muže. Ženy se s tím vypořádávají lépe, ale my chlapi jsme ješitní. Celý život obstaráváme autem rodinu a vůbec si nedokážeme představit, že by to mělo skončit. 

» Jsou podle vás účinné povinné lékařské prohlídky, když je třeba provádí praktik, ke kterému chodíme několik desítek let?
Lékař by samozřejmě měl zhodnotit stav pacienta a tak, jak jej může poslat k očnímu lékaři, tak může nařídit i dopravněpsychologické
vyšetření. Mnozí to skutečně dělají, a ty testy, které tu řidič pak podstoupí, nedopadnou vždy dobře. 

» V čem bývá největší problém?
Reakční čas zdravého člověka je kolem jedné vteřiny. Když ale nejste schopen ani po třech vteřinách reagovat na jednoduchý podnět, je to špatně. Kromě toho bývají někteří starší lidé zmatení, Třeba si ani neuvědomují, co tu spolu máme řešit. Pokud jsou ale jejich schopnosti snížené jen do určité míry, dá se to řešit omezením platnosti řidičáku. Třeba zápisem, že nesmí jet rychleji než padesátkou, nebo jen do určité vzdálenosti od bydliště.
Dříve či později o řidičák pravděpodobně stejně přijdou, ale je to jistá forma milosrdné přípravy.

Ptal se Jakub Stehlík